Když jsem ukázal náš první solární skleník v roce 1991 v Receptáři PhDr. Přemka Podlahy, netušil jsem zdaleka, jaký to vzbudí zájem. Za pár týdnů jsem byl vtlačen do podnikání.

Tehdy byly tyto skleníky ještě s jednoduchým sklem, a přesto měly vynikající praktické výsledky.

Dobře si pamatuji na situace, kdy byly vystaveny na Zemi živitelce v Českých Budějovicích a nejčastějším dotazem zvědavých návštěvníků bylo: PROČ JE TEN SKLENÍK TAK ŠIŠATÝ?

Hned vedle sebe stály konkurenční klasický sedlový skleník přibližně stejné velikosti a náš solární. Konec srpna, teploty přes den přes 30 °C. Ve sklenících nebyla žádná vegetace. Požádal jsem dotazující, aby vstoupily do klasického skleníku. Nevstoupili, resp. otevřeli dveře a teplo, které se vyhrnulo ven, je od vstupu odradilo. Poté jsem je požádal, aby vstoupili do našeho solárního skleníku. Vešli dovnitř, zavřeli za sebou dveře a udiveně pohybovali rukama směrem ke slunci. Po chvíli vyšli ven a nyní již položili otázku jinou: „PROČ TAM NENÍ TAKOVÉ HORKO?“

Musel jsem ale odpovědět jejich první vlastní otázkou. PROTO, ŽE JE TAK ŠIŠATÝ.

Ano, tento skleník má opravdu neskutečné vlastnosti proto, že využívá maximálně fyzikální zákony. Toto byl příklad z parného léta. Trochu jiný mám ale i z tuhé zimy. Únor je obvykle jedním z nejstudenějších měsíců. A tehdy mě náhodně potkal jeden ze zákazníků v Praze na tramvajové zastávce. Postěžoval si, že mu nefungují dobře automatické zvedače oken u jeho (našeho) solárního skleníku na Šumavě. Usmál jsem se, „ … chcete otvírat skleník v zimě?“. Odvětil: „…ale já mám ve skleníku přes 20 °C, a to je na květiny, co tam mám na zimu uložené, přece jen moc.“

Skleník nebyl vytápěn, ani jinak chráněn, postaven v nadmořské výšce cca 660 m. Byl únor a BYLO TAM MOC TEPLO. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud takovému skleníku přidáme vlastnosti, které toto zadarmo získané teplo ve skleníku udrží co nejdéle, bude možné skleník využívat plnohodnotně po celý rok.

To se také stalo a nyní takové skleníky v různých velikostech můžete mít i vy.

Trochu si zrekapitulujeme, čím vším se tento skleník tolik liší od toho, co běžně známe a dosud používáme.

Výhody solárního skleníku

  1. Skleník můžeme využívat celý rok bez vytápění.
  2. V zimě má maximální tepelný a světelný zisk, což jsou optimální podmínky.
  3. Rostliny tak mají světlo a teplo současně a „zdravé“ prostředí k růstu.
  4. V létě je velmi výrazně chladnější než klasické skleníky.
  5. Tím je omezen výpar vody, což znamená hned několik pozitiv.
  6. Rostlina vydává k vlastní ochraně mnohem méně energie.
  7. Ušetřenou energii a vodu využije k růstu.
  8. Vzniká tak menší potřeba výměny vzduchu, a tedy i vyšší vlhkost.
  9. Získá tím dlouhý vegetační čas navíc – prostě během dne roste podstatně déle.
  10. Prakticky je potlačena možnost zničení vegetace přehřátím.
  11. Začínáme klasické sezonní pěstování o poznání dříve a končíme o poznání později.
  12. Díky uvedeným vlastnostem nasazuje vegetace až o 100 % více květů a plodů.
  13. Velmi zásadní význam má razantně vyšší obsah sušiny v plodech a rostlině.
  14. Tím se zvyšuje výživná hodnota a obsah vlákniny – o cca 30 % a více.
  15. Plody uzrávají dříve, než je obvyklé při pěstování ve skleníku.
  16. A co překvapí „horské“ zahradníky. Čím výše, tím lépe to funguje.

Nejsou to fantastické parametry?

A PROČ SE TO vlastně DĚJE ?

Je to jen souhra fyzikálních a biochemických zákonitostí přírody. Nic uměle vytvořeného.

1) V zimě vstupují sluneční paprsky do skleníku čelním sklem kolmo, tedy maximum záření omezené jen čistotou skla. Pozn.: skleník je orientován od východu na západ.

2) Tím tam vstupuje současně jak maximum světla, tak maximum tepelného záření. To rostlina ke svému zdravému růstu potřebuje současně.

3) Nesvítí-li slunce, tak nepůsobí ani teplo, rostliny tzv. růstově stojí.

4) V letním období se naopak o skloněnou jižní a skloněnou střešní stěnu skleníku až 50 % tepelného záření odráží.

5) Ve vyšších nadmořských výškách je mnohem více slunečných dnů, mraky jsou často níže, nebo jsou vlivem horského masivu nad horami roztrhané.

6) Na jižní stěně se neudrží sníh, a tak je stálý přísun světla a tepla. Jižní svahy umožní i vyšší jižní podezdívku pro eliminaci zvýšené sněhové nadílky.

[content id=391][/content]


Princip solárního skleníku

ABY MĚL SOLÁRNÍ SKLENÍK IDEÁLNÍ PARAMETRY, JE POTŘEBA DODRŽET HNED NĚKOLIK ZÁSAD.

  1. Orientace skleníku musí být skloněnou stěnou směrem k jihu s minimální odchylkou (do cca 5 stupňů). Tedy od východu k západu. (obvyklá orientace klasických sedlových skleníků je od jihu na sever).
  2. Sklon stěny od kolmice by pro naši republiku měl být cca 16,5 st.. To odpovídá minimální deklinaci, tedy nejníže položenému slunci v zimním slunovratu.
  3. Výška překážky v jižním směru by neměla být vyšší než 1/3 její vzdálenosti od paty jižní stěny skleníku. Překážkou s nižším faktorem stínění jsou menší listnaté stromy, které nemají v zimě čím stínit. Zde je možné uvažovat s výškou až na cca ½ vzdálenosti.
  4. Hřeben skleníku by měl svírat max. 90 st. A tady je výška rovnoramenného trojúhelníku jižní stěny a střechy ve směru maximální sluneční deklinace, což je den letního slunovratu.
  5. Pro celoroční skleníky je vhodné zasklít dvojskly, ale pozor, neměly by mít pokovení obvyklé pro současná tepelně izolační dvojskla. Ideální je použití čirých skel bez pokovení. Tato podmínka platí pro pěstování sadby určené do exteriéru (venkovního prostoru) a obecně platí pro všechny typy dvojsklem zasklených skleníků, popřípadě polykarbonátem – to je obvyklá chyba sadbovacích skleníků).
  6. Také použití strukturovaných helio skel je pro solární skleník naprosto nevhodné a obvyklá ochranná schopnost tohoto skla rozptýlením paprsků naopak fyzikálnímu účinku solárního skleníku brání.
  7. K výraznějšímu využití tepelného zisku lze severní stěnu vystavět jako pevnou, tepelně izolovanou a akumulační (tmavý beton, apod.). Obecně platí, čím těžší materiál, tím více energie schová.
  8. Protože je jižní stěna pro skleník nejvýznamnější, vstup má být v bočních stěnách, event. při dostatečné výšce ve stěně severní.

 Funkce solárního skleníku

Tvar solárního skleníku je výsledkem fyzikálních jevů a jejich dopadu na vegetaci tak, aby maximálně vyhovoval procesům rostlin. Díky tomuto neobvyklému tvaru takový skleník získává jiné, vhodnější fyzikální vlastnosti, které mají blahodárnější účinky podporující růst rostlin. Při splnění výše uvedených podmínek získáme maximální prostupnost slunečních paprsků v zimním období, a tím také maximální světelný a tepelný zisk. Obě tyto veličiny současně jsou nutné ke zdravému vývoji vegetace.

Podstatnou vlastností solárního skleníku je jeho chování v létě. Principem této vlastnosti je kombinace geometrického tvaru a fyzikálního chování světelných a především tepelných paprsků. Dělicí osa vrcholu skleníku je totožná s maximální deklinací, což znamená, že paprsky směřují na čelní a střešní stěnu pod úhlem 45 st. a dochází tak k jejich maximálnímu odrazu. Tím se do skleníku dostává až o 45 % méně tepelného záření. Skleník se tak chová podstatně chladněji. Rostliny se nemusí chránit výparem vody, stočením listů apod. a tuto nevyužitou energii využijí k nárůstu hmoty. V důsledku tohoto faktoru mají vyšší obsah sušiny a procentní vyšší obsah vlákniny.

V jarních měsících dochází až k dvojnásobnému nárůstu hmoty a plodů, vyššímu nasazování počtu květů. Při zajištění tepelné ochrany proti zmrznutí (postačí infra panel s nízkou spotřebou), což je v zimě v součtu mezi 30 – 50 dny, je v solárním skleníku možné celoroční pěstování krátkodenních plodin. Sluneční svit přináší i tepelné záření a to okamžitě prohřívá skleník. Dvojsklo podrží toto teplo po delší dobu, akumulační stěna zajistí pomalý tepelný spád a tepelná ochrana je nutná jen po dobu, kdy vnitřní teplota klesne pod potřebnou výši, než opět začne působit sluneční svit. Tepelná ochrana nevytápí skleník, ale udržuje v místě porostu teplotu mezi 5 – 8 °C.

Z HISTORIE

Se solárním skleníkem je spojován český badatel a vědec Maxmilián Bitterman, který se v 60. a 70. letech pod záštitou Československé akademie věd (ČSAV) zabýval reálným výzkumem solárního skleníku, na nějž posléze získal také patent. Po jeho smrti ve výzkumu pokračovala RNDr. Dagmar Dykyjová CSc. Zde byly také provedeny první srovnávací testy solárního skleníku.

Nicméně praktického využití se tento skleník dočkal až po roce 1989, především jako typový skleník Solar autora konstrukce Ing. Karla Pospíšila.

V roce 1991 jej v prototypu představil v „Receptáři Přemysla Podlahy“ a poté zahájil jejich výrobu sám a později ve spolupráci s Konstruktiva group Transtechnik až do roku 1997.

Po roce 1997 se výrobou a návrhy atypických solárních skleníků již zabýval pouze Ing. Karel Pospíšil. Zásadní zájem o tento typ skleníku i pro aquasonické systémy soběstačných domů vzrostl po roce 2010, díky tomuto zájmu pak byly vytvořeny podmínky pro realizaci typové řady malých a velkých solárních skleníků. Ty jsou nyní v nabídce Viktorian.cz

397 total views, 1 views today